Jak to vlastně vzniklo.

rozhovor na který se nikdo neptal.

XXX=František Motýlek

 

XXX:

Martine, pokud se nepletu, zabýváš se filmovou tvorbou. Natočil jsi Babičku od Boženy Němcové, pak celovečerní film Pavel, který se chystá do kin, proč divadlo? Jak jsi na to přišel?

 

Martin:

No je to tak, ale je to na delší povídání. Do filmu mě narval Pjeer Van Eck, to bylo asi v r.2004. No a když jsem naskládal nějaký ty zkušenostě, napadlo mne, že bych chtěl zkusit divadlo. Tak jsem nejdřív obcházel různý spolky. Buď mne tam nechtěli, nebo se mi tam nelíbilo. Trvalo to půl roku. Fakt jsem to intenzivně řešil. Pak mi jednou zavolala moje kamarádka, která je studovaná herečka, teda Hanka Kostrhúnová, že se dozvěděla, že hledám divadlo. Řekla mi, že u nich hledají herce. Šel jsem se tam podívat a protože jsem už chtěl něco zkusit, upsal jsem se že jo.

To bylo v r.2013. No, ale po nějaký době jsem zjistil, že ta postava mě nebaví. Potřeboval jsem něco líp ušitýho..

Takže jsem si sednul ke stolu a napsal si hru sám na sebe.

 

XXX:

Takže jsi z divadla odešel?

 

Martin:

Jo vlastně odešel. Rozloučil jsem se s tím, že mám jinej model a nabídl ostatkům, jestli by chtěli jít semnou. Takže jsem vlastně vytuneloval to divadlo. Dal jsem jim scénáře a na jaře 2014 začali zkoušet.

Jenže jsem o tom věděl prdlajs. Bylo tam bambilion přetaveb a mraky rekvizit. Taky mi scházeli dva lidi do tý mojí hry. Takže se to pak upravovalo hromadně.

 

XXX:

Jak jsi tedy sháněl prostor na zkoušení a herce, režii?

 

Martin:

No právě, nějak jsem to na začátku neřešil. Zkoušeli jsme po vytunelovaným divadle v Kyjích. Řekl jsem si, že to narežíruju sám, což se ve výsledku ukázalo, jako nesmysl. Herce jsem sehnal v hospodě. Pepu Valentu znám opravdu dlouho. Věděl jsem, že je to komediant a byl taky bez praxe jako já. Řekl jsem mu u piva, jestli si nechce zahrát buzeranta, tedy Bohoušova milence. Byl nadšenej. No a je do teďka. Je to kamarád a skvělej herec.. Má to vrozený.

 

XXX:

A ostatní?

 

Martin:

No tak Hanka šla do toho hned od začátku se mnou. Takže nám odpadla starost jak obsadit Marii. Nebylo třeba jí nic říkat. Okamžitě byla jako ryba ve vodě. Je profik no..

No a pak nám chyběl režisér. Ale jak se pak ukázalo, Martin Čermák, kterej v Kyjích dělal produkci, má s divadlem letité zkušenosti a ten humor kterej děláme, mu sedí.. Bylo to pro mne veliký překvapení páč von toho moc nenakecá. Ale když mluví, v jeho řeči není žádnej odpad. Měl plno nápadů a pevně to držel v rukou. 

Nakonec nám chyběla Ludmila. Hru jsme měli už nastudovanou. Ludmila furt nikde. Nakonec napadlo Hanku oslovit Rudynu Šafusovou, která je matador divadla Natěsno a se kterou jsem se znal už dýl z natáčení Pavla.

Pak už to začalo lepit. Ve finále přišel další člen a to Jindra Kopáček, v jehož kapele Blues Brothers revival hraju jako záskok na bicí. Je to neuvěřitelně flexibilní člověk. Jsem rád, že do toho šel taky.

Zvukaře Davida Rejzla a technika Kubu Dočkala jsem poznal u filmu, když jsem točil krvák s režisérem Štěpánkem, kerej mne obsadil do svýho novýho filmu. Ty kluci jsou pro mne osobně hodně důležitý. Mají neskutečnou invenci a mám je rád. Okamžitě to začalo fungovat. Ta parta si prostě sedla a je nám společně mooc dobře.

Pak jsem začal psát další hru, páč by se to asi zastavilo, takže Hanka jednou někde do telefonu někomu říkala, že sháníme do Jebala herečku. Vedle u stolu seděla maminka Terezky Tausingerovic, takže se namíchala do rozhovoru, že má doma dcerku, kerá je študovaná hérečka a momentálně jí to v lekárně neuspokojuje, protože se nechce stát součástí toho byznysu. Když přišla, tak se okamžitě adaptovala. Začala se různě hádat, režírovat, dělat stojky a hvězdy a bylo to. Současně s ní přišel Luděk Žilka, kterýho jsem našel přes kamarádku Jarku Včalovou z castingové agentury. Luděk je totiž známý filmový komparsista, který ve filmech dokonce i mluví! Je to inteligentní a distingovaný člověk, který má smrtící humor. Takže jsme doma. 

 

XXX:

Hrajete od září 2014 a koukal jsem, že všechna vaše představení jsou vždycky vyprodaná. Je to normální?

 

Martin:

Není to normální, ale pravda je, že nejdřív jsme to představení tahali naše příbuzný. Pak se to začalo samo nějak plnit. Já doufám, že to vydrží a lidi to bude bavit dál. Že ač nejsme provařený z televize, že si to nějak řeknou a přijdou zase. Ty představení jsou trochu jiný, než jsme zvyklí.

 

XXX:

Co plánujete dál? Máte něco nového? 

 

Martin:

Jo tak to jsi přesně trefil. Někdy v půlce října 2014, jsem dopsal hru s názvem „pan Jebal“. Je to o člověku, kterej se nechává najímat za peníze na vyřizování nepříjemností.. Díky profesi se dostane až do politiky a pak začne neskutečnej cajmrsk, kterej má zajímavej konec. Podle mě teda ha ha. Zkoušeli jsme to od února 2015. Pemiéru jsme měli  30.11.2015. Ta hra je úspěšná, tedy alespoň podle návštěvnosti a reakcí diváků. Píšou nám, že se dlouho takhle nepobavili.

Teď jsem dosmolil a s divadlem nazkoušeli poslední kousek, s názvem "E49 Problémy na silnici". Je to o magorech, kteří jsou svědky dopravní nehody a neumějí podat první pomoc. Premiéru jsme měli 13.11.2016 v Malostranský besedě v Praze. Myslím, že se to docela povedlo. Lidi se vrací a hra je baví.

No a mezitím jsem napsal další kousek, který je tak trochu muzikál. Děj se odehrává ve vězení. Je to podle mě naprostej unikát. Nebudu prozrazovat co ve hře divák uvidí a uslyší, ale jsem přesvědčenej, že nezůstane jedno oko suché. Budeme to zkoušet od března 2017. Tak se fakt těším.

 

XXX:

Kde Vás diváci můžou najít?

 

Martin:

Hrajeme přibližně tak 3x měsíčně. Teď momentálně v Malostranské besedě a v divadle Troníček ve Vladislavově ulici č.22. Ale začali jsme jezdit i do regionů a oblastních divadel. 

 

XXX:

Díky za rozhovor..

 

Martin:

Není zač, dyk jsem si to napsal sám..

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.